Pen friends.

Znáte tzv. “pen friends”?

Je to možná nejspíš fenomén nás dospívajících z 90.let, kdy byl pro běžného uživatele internet z dnešního pohledu stále v plenkách. Dnes by se to nejspíš jmenovalo “keyboard friends”.

Šlo o projekt spřátelených škol z celého světa, jejichž žáci a studenti si vyměnili navzájem adresy, ty normální, s ulicí a tak, ne ty e-mailové, no a pak si psali. Dopisy. A posílali si fotky, ty vytištěný. A na dopis se čekalo trošku dýl než na e-mail nebo odpověď v chatu. Ano, tohle všechno pamatuju. Jsem už taky v lecčem dinosaurus.

Nic to ale nemění na tom, že to mělo obrovské kouzlo. Měla jsem nakonec takovéhle pen friendy dva. Moji jmenovkyni Veroniku z Bavorska v Německu. A pak další byl Mike z Nového Zélandu. Oba stejně staří. S oběma jsem stále v kontaktu.

S Vroni jsem se účastnila i tzv. studijního výměnného pobytu ve 13 a 14 letech, kdy jsem dvakrát jela k ní a pak ona dvakrát ke mně domů. Chodily jsme do školy, jezdily na výlety a byla to docela psina.

S Mikem jsem se osobně setkala poprvé v roce 2006, kdy nám bylo 23 let. Čili zhruba 8 let od seznámení. Nový Zéland prostě není za rohem jako Bavorsko, tak jsme si počkali. Setkání proběhlo v Brně, kde jsem tehdy bydlela a studovala vysokou školu.

Od té doby jsme si pak zase jen psali. Až právě do dubna roku 2019, čili dva roky zpět. Mike se vydal na cestovní dobrodružství napříč USA a Kanadou. To prostě muselo klapnout! Naše druhé setkání tedy proběhlo zde v Ohiu, kde bydlím teď.

Je to stejně šílený, kolik let se už známe! Slovy dvacet tři! To už je pěkně dlouhé přátelství, kór s přihlédnutím k faktu, že na dálku se udržuje každý vztah hůř.

Co vy a “pen friends”? Znáte? Měli jste? Nebo taky pořád máte, byť v podobě “keyboard/skype friends”?

Přikládám pár fotek z jednoho z výletů do Cincinnati, právě s Mikem.